brýle v průběhu věků
„Umění výroby brýlí je úspěchem monumentálního významu pro lidstvo, který má nevyčíslitelnou hodnotu. Přestože to je pro širokou veřejnost relativně neznámé, vývoj a rozvoj brýlí v průběhu posledních sedmi století se jeví jako dlouhé, významné a fascinující putování historií, jehož dopad zaslouží větší pozornost a širší docenění.“ Profesor Spencer DiScala
Jeden z nejdůležitějších vynálezů na světě – brýle, dnes všichni považujeme za samozřejmost. Představte si ale, jaký by život byl bez možnosti vidět jasně a ostře. Podle článku v časopise Newsweek Magazine z 11. ledna 1999, jsou brýle na čtení jedním z nejdůležitějších vynálezů uplynulých dvou tisíc let. V průběhu staletí byly vyvinuty a dopracovány téměř k dokonalosti díky práci řemeslníků – sklářů, klenotníků a hodinářů ve spolupráci s nejskvělejšími vědci. Podle Dr. J. Williama Rosenthala: „Filosofové, mniši, matematici, fyzici, mikroskopisté, astronomové a chemici, ti všichni hráli zásadní roli ve vývoji této pomůcky.“
O naprostých počátcích pokusů zvětšování obrazu se toho mnoho konkrétního neví. Již ve starověku si však někdo povšiml, že konvexně tvarované sklo zvětšuje. Někdy mezi roky 1000 až 1250 byla vynalezena technologie mechanického broušení a začaly se objevovat kamenné křišťálové tzv. čtecí kameny, první předchůdci lup. Vybrušování kamenů bylo nejrozvinutější hlavně v oblastech kolem klášterů. Anglický františkán Roger Bacon (1220-1292) ve svém „Opus Majus“ v roce 1268 píše, že jsou dopisy lépe čitelné, pokud se na ně dívá přes sklo, které je z jedné strany vyduté, tedy plan-konvexní (ploskovypuklá). Baconovy experimenty potvrdily vlastnosti spojné (konvexní) čočky popsané již před ním Alhazenem (965 - 1038). Alhazen, „otec moderních optiků“, byl arabský matematik, optik a hvězdář v Káhiře.Bacon pochopil, že by tento objev mohl pomoci slabozrakým a starším lidem, jejichž zrak ochabuje. Tímto vlastně došlo také ke zjištění, že slábnutí zraku starších lidí není zdravotní problém a lze ho řešit poměrně jednoduše optickými čočkami.
čtecí kameny - Museum optiky Zeiss, Oberkochen
První zmínka o existenci brýlí se vztahuje k městečku Pisa v Itálii někdy kolem roku 1286. Nešlo ještě o samotný vynález brýlí, ale o jakési zdokonalení čtecí pomůcky. Šlo o geniální nápad, kdy dva podobné skleněné disky vznikly vyražením z čerstvě vyfouklé skleněné kuličky za pomocí studené měděné trubky. Tyto čočky byly osazeny do surového rámečku s jakousi rukojetí. Opravdu první brýle byly technicky vzato až ty, kdy dvě čočky v samostatných obrubách byly spojeny nýtem. S největší pravděpodobností první opravdové brýle byly sestaveny laikem vizionářem, který měl zájem držet tento vynález v tajnosti za účelem dosažení zisku. Dva mniši z kláštera St. Catherine Giordano da Rivalto a Alessandro della Spina tuto domněnku potvrdili. Dne 23. února 1306 Giordano ve svém kázání uvádí: „Není to ani dvacet let, co jsme objevili umění výroby brýlí, které jsou vyráběny pro dobré vidění, jedno z nejlepších umění a jedna z nejvýznamnějších nezbytností, kterou svět má.“ Giordano vytvořil pro brýle slovo „Orchiale“, které se začalo šířit po celé Itálii a Evropě. V roce 1313 se v úmrtním oznámení mnicha Spiny v Pise píše: „Poté, co někdo jiný vynalezl brýle a nebyl ochoten říci o vynálezu ostatním, vyrobil je celé sám a dobromyslně se o ně s každým podělil.“ Vynálezcem brýlí byl později označen Salvino D’Armato Degli Armati z Florencie, ale toto tvrzení bylo prokázáno jako zcela nepravdivé.
nýtované brýle - replika z rohoviny, Antique Spectacles - Gilbert Cohen Collection
Není nijak překvapivé, že se brýle začaly vyvíjet a vyrábět v regionech, kde se vyráběly i jiné sklářské výrobky. Italské Benátky, resp. Murano, byly jedním z nejmodernějších center středověkého sklářství. Zde byl v roce 1284 založen cech sklářů. Běžné čiré sklo, které se odlišuje od kamenného krystalu, bylo vynalezeno někdy v tomto období. Sklo bylo mnohem snadnější opracovávat, než původně vybrušované přírodní kameny. V prvních cechovních předpisech z dubna roku 1300 organizace poprvé použila termín „disky pro oči“ ("roidi da ogli" případně "vetri da occhi").
nejstarší mapa Murana od Jacopo de’ Barbari z r. 1500 , Astone Gasparetto, Il vetro di Murano dalle origini ad oggi, Benátky 1958
Byla to jednoznačně Florencie, kde bylo v polovině patnáctého století středisko inovací, produkce, obchodu a šíření brýlí uvnitř i mimo Itálii, o čemž svědčí mnoho zachovaných dokumentů. V dopisech vévodů z Milána Francesca a Galeazza Maria Sforziů, datovaných 1462 a 1466 jsou první detailní informace o brýlích od dob jejich vynálezu.
1. Florencie vyrábí ve velkém množství nejen konvexní čočky pro presbyopy, ale také konkávní čočky pro myopy (o půl století dříve, než byla tato myšlenka rozvinuta a tzv. objevena).
2.Florencie se stala místem produkce snadno dostupných brýlí dobré kvality.
3. Florenští výrobci si byli dobře vědomi, že zraková ostrost klesá postupně po dosažení věku třiceti let, a konstruovali čočky s postupně gradovanou dioptrickou hodnotou v pětiletých odstupech pro hypermetropy nebo presbyopy a ve dvou sílách pro myopy.
4. Vévodové z Milána si objednávali prestižní florentské brýle po stovkách, aby je rozdávali jako dárky svým dvořanům, což bylo zaznamenáno i v literatuře. Ve Florencii byla doložena v tomto raném období mezi léty 1413 a 1562 jména dvaapadesáti výrobců brýlí včetně umístění jejich obchodů.
Velké množství brýlí cirkulujících v severozápadní Evropě (zejména pak Londýně) ve 14. století, bylo sériově vyráběno v jižních zemích. Na počátku 15. století byly vyrobené první brýle v Anglii. Ostatní centra výroby, jako je Německo, Francie a Nizozemsko se začaly objevovat častěji ve zdrojích až od 16. století. Nikdy se tu ale produkce, co do množství, nepřiblížila té florentské, a to až do sedmnáctého století. Dokumenty z Florencie a dalších míst jsou, společně s archeologickými důkazy nedávno objevenými v různých vykopávkách v Evropě, zpracovány v nadcházejícím knize Renaissance Vision from Spectacles to Telescopes, sepsané Vincentem Ilardim (překladatelem dvou klíčových dopisů z roku 1460).
Během tohoto období byly brýle relativně levné a četné. Tehdy běžný základní typ brýlí stál kolem 2 až 3 šilinků, solidnější brýle stály něco mezi 6 až 18 šilinky a ty nejluxusnější s kvalitními skleněnými čočkami a zlatými nebo stříbrnými rámečky přišly na 1 dukát, tedy ekvivalent 82 šilinků. Kdo si je mohl dovolit? Pro příklad zedník si ve Florencii v 15. století vydělal 17 šilinků za den, lidé si tedy často objednávali i více než jedny brýle. Brýle byly bohatě používané nejen duchovenstvem, bohatými, intelektuály, ale také právě řemeslníky. Téměř každý člověk starší čtyřiceti let musel postupně brýle začít používat. Nadále však byly oblíbené i lupy a konkávní zrcadla pro práci s drobnými výrobky a detaily. Faktem zůstává, že na konci 14. století byly ze zemí Itálie exportovány do zemí po celé Evropě tisíce brýlí.
Nejstarší známý obraz zobrazující brýle je freska v kapitule dominikánského kláštera připojeného k bazilice San Niccolo v Trevisu. Jde o fresku malovanou Thommasem da Modena (1325-1379) v roce 1352 a ukazující kardinála Ugo z Provence (1200-1263) v nýtovaných brýlích. Co dělá tento obraz zajímavým, je skutečnost, že kardinál zemřel dřív, než brýle byly vynalezeny. Malíř ale k portrétu přidal brýle jakožto znamení stáří a vzdělanosti. Také Domenico Ghirlandaio maloval brýle na svém obraze sv. Jeronýma u psacího stolu v roce 1480 jako symbol učenosti. Z tohoto konkrétního důvodu a vzhledem k tomu, že byl první, kdo překládat bibli do latiny, byl sv. Jeroným (340-420) přijat jako patron knihovníků, učenců, překladatelů a spisovatelů. A Francouzi také jako svatý patron výrobců brýlí.
1. Ugo z Provence, Thommaso de Modena, r. 1352
2. Sv. Jeroným u svého stolu, Domenico Ghirlandajo, 1482
Dosud nejstarší objevené brýle vůbec, byly nalezeny v roce 1953 během rekonstrukce kláštera Wienhausen v severním Německu. Jde o nekompletní exemplář nýtovaných brýlí, nalezený pod podlahou tohoto ženského kláštera. Jiný podobný nález byl datován do počátku 15. Století – tyto brýle byly nalezeny na bývalém smetišti ve Freiburgu v Německu. Další podobné nálezy se uskutečnily i v Londýně. V Holandsku byly v roce 1986 nalezeny jedny téměř kompletní brýle ve Windesheimu a jiné pak v roce 2001 v Bergenu.
1. nejstarší dosud nalezené nýtované brýle
2. detail malby Sv. Petr s knihou a nýtovanými brýlemi, Friedrich Herlin, 1466
15. století představuje rozhodující období ve vývoji brýlí. V době vynálezu knihtisku Johannem Gutenbergem, tedy kolem roku 1450, byly již brýle využívány řemeslníky stejně jako mnichy a dalšími církevními učenci. Ale jakmile se knihy staly dostupnými každému, poptávka a následná popularita brýlí narostla exponenciálně. Počátkem 16. století se staly běžným jevem pouliční či podomní prodavači brýlí ve městech i na venkově celé západní Evropy. Lidé s touhou po lepším zraku si tenkrát vybírali z košů naplněných brýlemi německé produkce s obroučkami z jednoduchého drátu nebo kůže. V oblasti německého Norimberku se pomalu vyvíjela velkovýroba vedoucí k nižším nákladům na úkor kvality. V tomto období byly disky pro výrobu čoček řezány z tabulového skla a pro čočky pomáhající při presbyopii byla použita konkávní plocha pro vybroušení přední konvexní plochy čočky. Pro čočky pro myopy byla při broušení zadní konkávní plochy používána dělová koule.
Po roce 1665, když se objevily první noviny - London Gazette, poptávka po brýlích dále dramaticky vzrostla. Příslušníci všech sociálních vrstev ve Španělsku nosili brýle v přesvědčení, že jim pomáhají vypadat důstojněji a důležitěji. Kvalitní florentské brýle byly považovány za symbol dobrého společenského postavení. Rozhodně se brzy staly ceněným majetkem duchovních, bohatých vědců, řemeslníků a jedinců z vyšších společenských vrstev středověkého světa. Díky tomu lidé ve Španělsku, Itálii a dokonce i v Číně považovali brýle za znamení vyšší inteligence a urozenosti (aristokracie). Vzhledem k této skutečnosti si někteří pořizovali brýle s čočkami i bez dioptrií.
1. Prodavač brýlí ukazuje své zboží ženě u kolovrátku, zatímco její rodina přihlíží, lept, A. van Ostade, 1784
2. Čtyři generace, Bartolomé Esteban Murillo, cca 1655-1660
Citace:
Rosenthal, William, Spectacles and Other Vision Aids, str. 489, 1996.
Ilardi, Vincent, Renaissance Florence: The Optical Capital of the World, str. 538, 1993
OAICC Newsletter No. 1, str. 3, 9/1982
Ronchi, Vasco: Perche non si ritrova l'inventore degli Occhiale, Rivista di oftalmologia, v. 1, str. 140, 1946
Originál: Antique Spectacles and Other Vision Aids: The On-Line Museum and Encyclopedia of Vision Aids, 2016, online
Přeložila: Šárka Dlouhá
